tlumočník

Czech

Etymology

From tlumočit (“to interpret”) +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈtlumot͡ʃɲiːk]
  • Hyphenation: tlu‧moč‧ník

Noun

tlumočník m anim (feminine tlumočnice)

  1. interpreter (oral translator)

Declension
Declension of tlumočník
singular plural
nominative tlumočník tlumočníci
genitive tlumočníka tlumočníků
dative tlumočníku, tlumočníkovi tlumočníkům
accusative tlumočníka tlumočníky
vocative tlumočníku tlumočníci
locative tlumočníku, tlumočníkovi tlumočnících
instrumental tlumočníkem tlumočníky

Derived terms
  • tlumočnický

See also

Further reading
  • tlumočník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • tlumočník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • tlumočník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.