strůjce

Czech

Etymology

From stroj +‎ -ce.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈstruːjt͡sɛ]

Noun

strůjce m anim (feminine strůjkyně)

  1. instigator
  2. originator
  3. architect, author
    Strůjce atentátu ― The mastermind behind the attack
    Tajná služba ho označila za hlavního strůjce atentátu. ― The intelligence has identified him as the main person behind the attack.

Declension
Declension of strůjce
singular plural
nominative strůjce strůjci, strůjcové
genitive strůjce strůjců
dative strůjci, strůjcovi strůjcům
accusative strůjce strůjce
vocative strůjce strůjci, strůjcové
locative strůjci, strůjcovi strůjcích
instrumental strůjcem strůjci

Further reading
  • strůjce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • strůjce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • strůjce in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.