provokovat

Czech

Etymology

From Latin prōvocō +‎ -ovat.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈprovokovat]

Verb

provokovat impf (perfective vyprovokovat)

to provoke, to incite, to instigate

Conjugation

Conjugation

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	provokuji, provokuju (coll.)	provokujeme	—	provokujme
2nd person	provokuješ	provokujete	provokuj	provokujte
3rd person	provokuje	provokují, provokujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive provokovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	provokoval	provokovali	provokován	provokováni
masculine inanimate	provokoval	provokovaly	provokován	provokovány
feminine	provokovala	provokovaly	provokována	provokovány
neuter	provokovalo	provokovala	provokováno	provokována

Transgressives	present	past
masculine singular	provokuje	—
feminine + neuter singular	provokujíc	—
plural	provokujíce	—

Related terms

provokační
provokativní
provokace
provokatér
provokatérský

Further reading

provokovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
provokovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.