příjemce

Czech

Etymology

From přijmout +‎ -ce.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpr̝̊iːjɛmt͡sɛ]

Noun

příjemce m anim (feminine příjemkyně)

  1. recipient, receiver (person)
  2. consignee

Declension
Declension of příjemce
singular plural
nominative příjemce příjemci
genitive příjemce příjemců
dative příjemci, příjemcovi příjemcům
accusative příjemce příjemce
vocative příjemce příjemci
locative příjemci, příjemcovi příjemcích
instrumental příjemcem příjemci

See also

Further reading
  • příjemce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • příjemce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • příjemce in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.