bič

See also: bic, Bic, BIC, and bić

Czech

Etymology

From Old Czech bič, from Proto-Slavic *bičь. As if bít + .

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈbɪt͡ʃ]
  • (file)
  • Hyphenation: bič
  • Rhymes: -ɪtʃ

Noun

bič m inan

  1. whip

Declension

Derived terms

Further reading

  • bič in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • bič in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • bič in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Etymology

From Proto-Slavic *bičь.

Noun

bič m

  1. whip

Declension

Descendants

  • Czech: bič

Further reading


Serbo-Croatian

Etymology

From Proto-Slavic *bičь.

Pronunciation

  • IPA(key): /bît͡ʃ/

Noun

bȉč m (Cyrillic spelling би̏ч)

  1. whip

Declension

Derived terms


Slovak

Etymology

From Proto-Slavic *bičь.

Pronunciation

  • IPA(key): [bit͡ʃ]

Noun

bič m (genitive singular biča, nominative plural biče, genitive plural bičov, declension pattern of stroj)

  1. whip

Declension

Derived terms

Further reading

  • bič in Slovak dictionaries at slovnik.juls.savba.sk

Slovene

Etymology

From Proto-Slavic *bičь.

Pronunciation

  • IPA(key): /bìːt͡ʃ/, /bíːt͡ʃ/, /bít͡ʃ/

Noun

bīč or bȉč m inan

  1. whip

Inflection

Masculine inan., soft o-stem
nom. sing. bíč
gen. sing. bíča
singular dual plural
nominative bíč bíča bíči
accusative bíč bíča bíče
genitive bíča bíčev bíčev
dative bíču bíčema bíčem
locative bíču bíčih bíčih
instrumental bíčem bíčema bíči
Masculine inan., soft o-stem
nom. sing. bìč
gen. sing. bíča
singular dual plural
nominative bìč bíča bíči
accusative bìč bíča bíče
genitive bíča bíčev bíčev
dative bíču bíčema bíčem
locative bíču bíčih bíčih
instrumental bíčem bíčema bíči

Further reading

  • bič”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU, portal Fran
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.